Až do dálky se táhnou
za osamělým smrkem zatáčí
vedou až tam, kde držíš svou hlavu krásnou
ale nástupiště nikdo nevidí.
Proč nemohl Bůh stvořit zemi menší
nebo zkrátit všechny koleje
a udělat tvář Slunce radostnější
aby světlem zalilo moje naděje.
Hlavičku jsem ukradl z Norwegian Wood.
