Pozdě k ránu
v ruce zase
držím jenom
sebe sám

tvoje slova
chutnají sladce
usnout dnes
brzo nehodlám

Tolik vět
a tolik slov
vyměnily si
obě strany
a v noční
euforii strof
vzpomínám
na tvé
drahokamy

Jenže co pak
až se sejdou
až se někde potkáme
na nádraží
ústa zvlhnou
nebo snad
stud svůj poznáme

Vzpomínka

Srpnové noci
a červencové dny
mlhavým závojem
lásky byly spojeny

vzpomínám na to jak
ses krásně smála
když jsi si s prameny
vlasů svých hrála

když jsme tam leželi
sami v ústraní
- pěkná vzpomínka?
Škoda že není.

Týdny

Jak krásná vlaštovka
odlétáš na jich
na týden, na dva
kolik asi máš jich?

Tisíce slov
a jedno setkání
v paměti zůstane
než se zas vrátím k ní.

Snad ne i naposled

Za pár dní konečně
bez všeho ostychu
s chutí se napiju
ze tvého kalichu

Poprvé v životě
snad ne i naposled

vždyť mi už bude těch
kulatých dvacet let

Je to zase horší

Začalo to pěkně
dívka na obzoru
setkání
Prosté i nejmenšího srdce bolu

Ale druhý den
mě tlukot v uchu budí
nebudu lhát
myslel jsem na ohluchnutí
ale to ne
jen je to zas horší
už třetí rok
mě má vina pokouší

Čas

Tak dlouho se čeká
až závoj touhy opadne
a zůstane
jen zvědavost,
pryč ze všedního dne

Ale setkání
v představách osudové
je podezřele
stejné jako každé druhé

Čekals' snad něco víc?
ptáš se svého srdce
zatímco ono si
tiše a s úsměvem
v hrudi samo tluče

Zpátky

Zpátky se vrátit
a obrátit to naruby
zastavit svou ruku
co držela je

Vědomí toho
že vina je to moje
bolí
v leže i v stoje