Až budu ležet
na posteli
obložené lakovaným dřevem,
připravený
spojit se
znovu se zemí,
kolem růže se zeleným keřem,
vyhoďte
zřízencovi
jeho listy
ať neříká slova
která se
každému říkají.
Vezměte sami
pero do ruky
vylijte na papír
co pro váš život
mé tlukoucí srdce znamenalo,
nezapomeňte na chyby
nebyl jsem dokonalý
a při posledním odchodu
nechci aby se lhalo.
Vypněte reproduktory
sedněte k varhanům
sami mi píseň zahrajte
za to vám stojím
moji drazí
toho času pozůstalí
nebo ne?
Zvěte jen ty,
kteří chtějí,
nikoho nenuťte,
lepší čtyři přátelé skvělí
než parta pokrytců,
když se u mé rakve vyskytne.
A až budete odcházet pryč
ze stromořadí kamenných náhrobků
vzpomeňte si na toho
kterému jste pomohli
neudělat
z posledního rozloučení
směšnou pohádku.
Žádné komentáře:
Okomentovat