Kolik číší
a kolik plných korbelů
vypiju ještě
a kolik večerů
potrvá
než se setkají
naše oči,
ruce,
naše vlhké rty.
Není proč zoufat,
naděje trvá
ač není jistá,
vratká,
bohyně plavá,
a psaním krátím si,
dlouhou chvíli,
moje verše
bez tebe
by smyslu pozbyly.
jo, tady bych asi neměl co vytknout ;)
OdpovědětVymazatjinak, ke všem obecně: zkus publikovat třeba na pismak.cz, tam tě kritiky (některé) taky něco málo o psaní naučí (a až tam budeš, napiš mi o tom na twitteru, budu tě tam sledovat a kritizovat :-P )