Hodiny papíru,
popsaného slovy,
vynahradit nemohou
úpadek,
zmar,
smrti v ústrety,
cestou nebohou.
Věř, cizinče z Asie,
trsy trávy šustí nevinně,
letadla plují ztemnělou oblohou.
Strach, křik! Vlezte do krytu!
Květy lásky padají z nebe,
za ryku přílivu.
Ach moje milá,
Marto z Londýna,
kterak svou šíjí odrážíš Slunce,
z oblouku hledíš,
vážíš tři unce.
Žádné komentáře:
Okomentovat