Slunce plyne,
jako řeka strnulým korytem
a hvozdy svých paprsků obklopuje moře.
Plachetnice
jimi proráží
železným kýlem skrz tmavou oponu.
Nevinně.
Ženy,
s hruděmi z alabastru
s tvářemi odrážejícími měsíční svit
oddejte se velikému bohu
nasyťte slunce.
Nalijte do studny,
svou duši doplna,
po okraj utište
mou žravou tvář.
Láskou
Zlobou
Odmítáním
sbírkou podivných háďátek.
Žádné komentáře:
Okomentovat