Skupina lovců,
bílých,
snad snědých,
smutným hájem postupuje.
V ruce šípy, luky,
oděni jsou v prostých šatech.
Šlahouny s trny
jim maso oddělují od kostí.
Sledují šelmu,
černého divočáka,
proplétají se bludištěm.
Pátrají,
kde se démonické tesáky objeví.
Zahlédli kopyto,
čedičovou hůlku,
s rykem vyráží muži vpřed.
Pekelná stvůro! Ničiteli míru!
Vítr je trhán pokřiky.
Tětiva. Výstřel. Šíp.
A zvíře se mu vyhlo,
zmizelo lovcům z dohledu.
Stěny z uhlového blankytu,
zdají se blíž a blíž,
už jen ruka posledního odvážlivce,
ztrácí se v moři nicoty.
Příkrov černoty nehybným se stal.
Žádné komentáře:
Okomentovat